Čekání a čekání – není to stejné?

Je rozdíl mezi čekáním a čekáním. Když je čekání, že vím nebo alespoň očekávám, že něco bude, tak ten čas mezi tím je to čekání co známe a to moc z božského principu nedává smysl, protože to je prázdný čas, souvztažně to tomu cíli tam nic není – je to prázdné nic, které si vpouštíme do života a vlastně oddalujeme ten cílový okamžik. Potom je čekání jiné, takové trochu opačné. Ten cíl je vlastně stejný, ale já nečekám, ale vyčkávám, číhám, jsem v plné bdělosti, abych zachytil ten jemný okamžik, který tu cestu v přítomném okamžiku otevírá a já musím jednat, jednat hned, jednat teď, protože časové okno je otevřeno jen do-časně a pak už bude pozdě a nebude možné vstpupit do osudu, který nám vesmír v tu chvíli nabízí. Takže shrnuto, ten opačný princip čekání není prázdný, je plný a já jsem připraven a bdělý v očekávání na ten okamžik, který vlastně rozumem není předvídatelný, je to božská logika, kterou nelze uchopit lidským rozumem, ale v těch nejhlubších principech je ta nejlogičtější i když jí občas říkáme chaos nebo náhoda. Buďme bdělí a “počkejme” si na ten náš oka-mžik, který otevře to, na co jsme možná dlouho čekali. 😉